Ekologická likvidace automobilu v praxi

Nakládání s autovraky, respektive způsob jejich likvidace, řeší zákon č.185/2001 Sb., o odpadech a vyhláška č.383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Samotný provoz nakládání s autovraky pak upravuje vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady z autovraků č.352/2008 Sb. Podle současné legislativy platné od 1 ledna. 2015 se musí buď znovu použít, nebo zrecyklovat až 95% automobilu. A co vše se recykluje?

Autovraky se recyklují celé

Recyklace se týká velké většiny materiálů. Recykluje se celý autovrak, s pneumatikami, sedačky, s přístrojovou deskou atd. Z vozidla jsou nejprve odstraněny všechny provozní kapaliny, akumulátor, airbagy a klimatizace. Na recyklační lince se vytřídí plasty, kabely, sklo atd. Oleje se regenerují a znovu použijí jako minerální oleje či maziva. S katalyzátorů lze úpravou získat některé ušlechtilé kovy jako je platina, palladium nebo rhodium. Ekologická likvidace tak představuje kompletní recyklaci autovraku.

Největší podíl na hmotnosti autovraku tvoří kovy

Autovrak představuje velice různorodý zdroj dále využitelného materiálu, který je možno při optimálním vytřídění a následném dalším zpracování použít jako vstupní druhotnou surovinu pro další výrobu. Největší podíl hmotnosti autovraků tvoří kovy, okolo 70-75 %, z toho potom převážnou část odpady na bázi železa (ocel a litina). Další 3% tvoří odpady hliníku (v motorech a převodovkách) a mědi ve formě slitin. Čistá měď je obsažena převážně ve vodičích, drobných elektromotorech, cívkách. V palivovém systému lze získat slitinu zinku (asi 0,5 % hmotnosti autovraku). Akumulátor obsahuje další kov - olovo v množství zhruba do 1 %.